Povídky

Brněnské kolo

27. ledna 2008 v 10:30 | barrruska
Tahle povídka je o mladém šikovném tesaři,který pak umře neštěstím a bídou......Byl jednou jeden tesař,nejraději tesá ze dřeva.Jednou šel se svými kamarády do hospody a tam se vsadil o peníze že vytesá ze dřeva kolo a dokutálí ho až z Lednice(kde žil) do Brna na Brněnskou radnici.Kamarádi tomu nevěřikli tak se s ním vsadily.Tesař brzo ráno vstal šel do lesa a pokácel strom pak začal tesat "kolo".Až ho měl vytesaný šel a kolo kutál do kopce z kopce a pak zase do kopce až byl v Brně šel s kolem na Brněnskou radnici a teď si řekl:"tak jsem hotov vyhrál jsem moji sázku".A pak šel se štěstím zpět domů.Nikdo tomu nemohl uvěřit že to zvládl,ale ano on to zvládl.Od té doby se ho lidé vyhýbali protože mysleli že je prokletý......Tesař umřel na hlad a bídu........

Nechť zemřu,prosím

27. ledna 2008 v 10:19 | barrruska
Sedím zde na jednom svém oblíbeném náhrobku. Jsem na hřbitově a už nevím jak dál, nejspíš zde za malou chvíli skončím také. Nahmatávám kapsu a hledám ostrý předmět. Žiletku. Ne- já ji nechala doma. Jak jsem jen mohla zapomenout.Už jsem to chtěla udělat dlouho,ale dnes když jsem se konečně odhodlala zapomenu..Ne. Utápí mě ještě větší smutek než doposud. "Já už nemohu dál tak to pochop bože a smiluj se nade mnou! Zabij mne! Prosím." Ne. Bůh není milostivý. Bůh není. A co ďábel? "Ďáble! Satane! Přistup!" Ale ne, co jsem to udělala. Cítím chlad. Vyslyšel mne. Jde si pro mě. Jeho se bojím.Jeho ano.Ne.. CO jsem to udělala, proč jsem přivolala zrovna jeho? Proč?! Vždyť ho znám ,ON my nepomůže ,on se mi jen vysměje a budu muset začít znovu ,jen prodlouží mé trápení, jak sem jsi jen mohla myslet ,že se za posledních 14 let změnil? Možná ,ale ano…Ne! zaplaším tuto myšlenku ,toto si nepřipouštím, to není možné u něj ne.. Vstávám abych odešla, nechci tu být s ním. Ale on to vycítí a nenechá mě se ani pohnout. Promluví. Jeho hlas mi rozdrásá srdce,kéž by tomu tak bylo ,kéž bych již zemřela. Proč to dělá? Proč musím být nesmrtelná? Mnoho lidí by za to dalo já nevím co, ale já , já ne ,já nechci .Už po mnoho let vidím na světě jen tu bolest, žal ,smutek... Ne,já CHCI umřít ,prosím.. Ne ,on mě nenechá ,já nevím co jsem mu udělala, ale začínám zase znovu.....

Pověst o vzniku městečka Euréka

27. ledna 2008 v 10:14 | barrruska
Kdysi dávno, kdy lidstvo samo prožívalo na Zemi teprve vývoj, na obloze válčili mezi sebou bohové! Válčili o to, kdo z nich bude vládnout Zemi. Boje však byly nekonečné a velmi vyrovnané. Proto jednoho dne se v míru všichni bohové sešli u jednoho stolu.
Dlouho se dohadovali o nadvládu, občas padala ostrá slova nebo dokonce i docházelo k osobním konfliktům. Po dlouhém vyjednávání došli k jednotnému závěru. Nikdo na Zemi nebude vládnout, každý dostane své teritorium a tam bude svým pánem, tam bude uctíván. A tak si Zemi rozdělili na několik vymezených částí, kde dle libosti každý z nich panoval.
Jako poctu této dohodě nechali vysoko v nebesích vybudovat městečko, které nazývali Euréka. Stalo se místem odpočinku a místem, kde se konala veškerá jednání.
Městečko nebylo tak skvostné jak se bohům zdálo, proto jej neustále nechávali rozvíjet za pomocí lidí, kteří dostali za úkol od svých bohů shromažďovat stříbro, zlato, mramor, kámen a jiné suroviny. Všechny je museli poctivě odevzdat jako dar bohům. Díky tomu mohli městečko neustále zkrášlovat, až z něj udělali skvost, jaký svět neviděl.
Dalším jejich rozhodnutím bylo, že umožní dobrým a věrným lidem městečko obývat společně s nimi. Tomu se tak i stalo, městečko začali osidlovat vybraní jedinci, jenže žádný mír nevydrží věčně… Bohové se opět dostali do křížku a začali mezi sebou válčit a tentokrát i za pomoci svých věřících, kteří šířili jejich příslušnou víru! V dlouho trvajících bojích zapomněli na městečko, posléze i na své věrné, a tak vše nechali na pospas osudu…
 
 

Reklama